Zastavte svět, chci si nasbírat akát

Všichni chtějí odjakživa cestovat v květnu. Hledáte-li v tomto měsíci volného kolegu průvodce, dopadnete jako s nezadaným fešákem po čtyřicítce. Když ho náhodou najdete, nebude s ním něco v pořádku.

Květen je pro naši brandži nejintenzivnějším obdobím roku. Pracovní rytmus je pekelný, onemocnět nebo si zlomit nohu nepřípustné.

Jakmile před úsvitem zazvoní budík, letmým okem si ověříte, zda předpověď počasí zůstala od večera stejná, vklouznete do připravené kombinaci oděvu, spláchnete čtyři sušenky horkým čajem a prcháte na vlak. Pak hodinku, dvě odpovídáte na maily a konečně po druhé snídani a chvilce rozjímání ve voňavé florentské kavárně začně ta pravá práce. Rychle otřete kapučínový knírek a s napětím začnete vyhlížet klienta.

Nikdy vlastně nevíte, kdo a co vás čeka. Kam je dnes vezmu? Jakým stylem povedu prohlídku? Jste něco mezi alchymistou a provazochodcem. Jeden špatný krok a hroutíte se do hlubin arény. Povede-li se však elixír zážitků a informací namíchat správně, můžete vytvořit skutečné kouzlo. A o tom to je.

Až zpět ve vlaku si uvědomíte, jak vás po celém dni bolí nohy i záda, a že byste si ze všeho nejvíc přáli ticho. V italském regionálním vlaku? To těžko.

Za soumraku vezmete alespoň na chvíli psa do lesa a než padne tma, natrháte si malý pugét právě rozkvetlého akátu, jehož květy vás v zimě znovu potěší v bylinkovém čaji.

Letošní květen je jiný a přesto v něčem velmi podobný. Po téměř dvaceti letech májové hektiky nikam nespěchám, snídám akátovou buchtu na terase a přemýším.

Byla jsem natolik pohlcená svojí prací, že jsem si vlastně vůbec neuvědomovala, nakolik je květen intenzivní nejen pro mě, ale i pro celou přírodu. Deseticentimetrový bambusový výhonek vás za pár dní přeroste, jeden den fotíte akátové listy, druhý den na vás strom vybafne nečekanou explozí svých bohatých květů.

Opravdu jsem si toho akátu letos nevšimla a to jsem ho pořád pozorovala. Jeho roztomile oválné listy proti světlu vytvářejí krásné vzory. Každý svítí jiným odstínem zelené, a na pozadí světle modrého nebe na vás dýchají veselou jarní bezstarostností.

Kde jen mohly být ty pupeny schované?

Byla bych přísahala, že znám podél cesty každou trávu podle jména a že mohu s přesností odhandout, kdy která začne roztahovat listy a kdy nasadí na květ. Akát mě ale přelstil. Z ničeho nic se všechny kopce oblékly do bílé a já začala rychle přemýšlet, co z jeho sladkých květů připravit.

Akát kvete opravdu jen okamžik, proto jakmile někde uvidíte první květy, vyzbrojte se košíkem a vyražte na lov.

S jejich intenzivní vůní se setkáváme v celé řadě kulinárích pochutin, od akátového medu, přes akátové aroma některých bílých vín až po voňavé smažené květy v těstíčku.

Dnes se mi ale do smažení nechtělo. Dělám to opravdu jen výjmečně, jelikož nemám ráda pachy pálícího se oleje.

Já vím, v normální domácnosti se zavřou dveře a zapne digestoř. V normální ano, v té naší ne.

Takže opravdu, frituje se výjmečně a následuje velmi důkladné větrání, které mě nikdy o své účinnosti tak úplně nepřesvědčí.

Co tedy s akátem, kromě sušení na bylinkový čaj a smažení?

Jak jsem tak bloumala webem, narazila jsem na Zeudin recept nadýchaného dortu s ricottou a akátovým květem. Láska na první pohled, colpo di fulmine. Bylo mi jasné, že tento dortík nezklame.

To byl den, kdy jsem si začala románek s akátem, taková májová storia d’amore.

Recept je velmi jednoduchý, ale stejně mi dal dost práce. Hlavně ve vyvážení kypřícího prášku, velikosti formy a délky pečení. Nejdřív mi vůbec nevyběhl (příliš velký pekáč), pak jsem ho nedopekla (25 minut bylo málo), následně trochu vysušila (35 minut je ok, ale muffiny snesou klidně méně), až na počtvrté se mi povedl úplně fantasticky. Jemný, vláčny a úžasně voňavý.

Květ se dá zpracovat celý, což je opravdu sympatické. Vše máte obrané za několik sekund a šup s buchtou do trouby. Takto jsem pekla své první experimenty.

Pak jsem ale objevila popelčí variantu. Třikrát zarecitujete “ohm” a začnete z květu otrhávat jen okvětní lístky. Chce to dobrou kamarádku na pokec, nebo nějaký dobrý pořad v rádiu. Výsledek je ale fenomenální. Květy na jazyce nijak necítíte, jen celý dortík krásně ovoní a krom toho i lehce nabarví. Do zelena. Nebojte, akátový květ je jedlý!

Našleháte žloutek s cukrem.

Vmícháte postupně ricottu, rozehřáté máslo, mouku s pečícím práškem, špetkou soli a jedé sody.

Na závěr jemně vetřete do těsta sníh z bílků a květy.

Do máslem vymazané a moukou vysypané formy nalejete těsto. (ideální rozměr 10×20 cm)

V předehráté troubě pečete 35 minut na 180 stupňů.

Voňavou akátovou buchtu si ideálně vychutnáte se zeleným čajem, darjeelingem, s italskou cikorkou (orzo bio solubile), ale i s dezertním bílým vínem, například botrytickým Muffato della Sala IGT 2015

Buon Appetito

a voňavé májové procházky vám ze slunečného Tyrhénského pobřeží přeje

Štěpánka Toskánka