Tohle je nejkrásnější jaro mého života.
Rána jsou pohodová, vstávám až když se slunce přehoupne přes kopec a začne vyhřívat zahrádku, počasí je jako ze žurnálu, každý den se můžu celé hodiny válet na sluníčku a chytat lelky, nikdo nikam nespěchá, neodchází, lepší už to snad být nemůže.
To jsem si myslela, dokud jsme se Štěpánkou neobjevily háj, ve kterém rostou takové voňavé oranžové míčky.
Dokonalejší hračky jsem zatím nepoznala. Bezvadně se odrážejí a zároveň koulejí dolů po stráni a já nikdy nevím, kam dřív skočit, abych je všechny pochytala.
Včera bylo ale opravdu horko. Nato, že mám krátké chlupy, mě těch 25 stupňů docela zmohlo. Po několika minutách kardiotréninku jsem sebou sekla do trávy a začala tu ornanžovou věc pro změnu žužlat.
Škoda, nepískala, ale chutnala docela zajímavě. Příště ji rozkoušu dřív!
Zatímco jsem se chladila ve stínu pomerančovníku, Štěpánka nasbírala celou tašku míčků a loudavým krokem se vydala zpátky k silnici. Radostí jsem si poskočila. Miluju procházky, ale ze všeho nejraději se vracím domů. A to jsem ještě netušila, že budeme připravovat můj oblíbený dezert!
Když jsme vysypaly pomeranče na stůl, byla jsem nejdřív trochu zklamaná. Čekala jsem nějaké běhání po zahradě, měly jsme teď přeci míčků celý pytel! Pak ale Štěpánka z lednice vytáhla mascarpone a vajíčka a já už byla v obraze.
Miluju tiramisu!
První zákusek, který jsem kdy v životě jedla!
Byly mi 4 měsíce, čekali jsme návštěvu a Štěpánka připravovala dezert.
Z našlehaných žloutků s třtinovým cukrem a ze sýru mascarpone vytvořila hladký krém, do kterého lehce vpracovala sníh z bílků.
Pokud chcete vědět, jak chutná ráj, tak si tohoto jemného obláčku musíte líznout!
Krém ale brzy ztrácí svoji nadýchanost, proto je lepší si ještě před šleháním bílků připravit skleničky a namočit sušenky do kávy. Jakmile pak domistrujete krém, můžete ho hned nanášet na vrstvy sušenek a kdo chce, ten si poslední patro posype kakaem. My doma raději nastrouháme hořkou čokoládu. Je to chrupkavější a dobřejsí.
I tenkrát běželo všechno jako po drátku, skleničky stály v řadě připravené na servírování, nadýchaný krém jako rajský obláček měl co nevidět usednout na kávových sušenkách, když zazvonil telefon. Kamarád nevěděl, kde parkovat, někdo musel asistovat.
Teď, nebo nikdy!
Vyšvihla jsem se ze všech sil na stůl a během sekundy byla mísa na zemi. Konečně jsem mohla zabořit čumák hluboko do ráje. Sežrala jsem, co se dalo, huba se mi natolik slepila, že jsem si pak na návštěvu nemohla ani pořádně štěknout.
Dodnes na to všichni vzpomínáme.
Tohle tiramisu je ale trochu jiné. Pomerančové. Celý postup je stejný, jen sušenky namáčíte do pomerančové šťávy místo do kávy a navrch krom černé čokolády nastrouháte i trochu pomerančové kůry.
Je to takové veselejší tiramisu na lepší překonání koronakarantény.
Říká se, že by strava měla být pestrá. A pomerančové tiramisu je v tomto ohledu ideální!
- má vitamíny, to kvůli pomeranči
- je výživné, to kvůli vajíčku
- je pohlazením po duši, to kvůli krémovému mascarpone a hnědému třtinovému cukru
- čokoláda se postará o endorfiny
- pomerančová kůra tomu dá sváteční šmrnc exotiky
- 500 g mascarpone
- 4 super čerstvá vejce
- 80 g třtinového cukru
- hořká čokoláda na dekoraci
- savoiardi, pavesini, nebo jiné sušenky, my používáme rýžové sušenky od Arte Bianca
- 2 šťavnaté pomeranče
V kaloriích jedna malá porce odpovídá zhruba dvouhodinové procházce s vaším čtyřnohým miláčkem.
Tak vám přejeme s Perlou krásné pochození a nezapomeňte si míčky!
Na viděnou v Toskánsku!
Štěpánka
