Léto je tu a já pokaždé zapomenu, jak dokáže být Itálie horká. Podobně jako čeští silničáři, které každým rokem překvapí sněhová nadílka, jsem i já každoročně překvapena tím, jak mě tohle italské horko vyšťavuje.
Ano, to je to pravé slovo. Šťáva, která by měla kolovat někde uvnitř našeho těla, se najednou vyhrne na povrch a z miniaturních kapiček se během několika sekund slije do souvislého lesklého povrchu. V takhle provlhčené pokožce přeci nemůžou vzniknout vrásky, ne? Alespoň něčím se snažím utěšovat, zatímco od sebe odlepuji oděv perfektně přilnutý k mokré kůži.
Jooo, léto, to je paráda, přátelé. Jsem proto velmi ráda, že jsme se konečně přestěhovali z centra více na dědinu, do kopců, kde se vzduch trochu hýbe, kde večer zpívají cikády a kde se při každém západu slunce belhám po záhoncích a zalévám.
Je to legrační, jak člověk v životě mění názory. Když jsem byla mladší, toužila jsem po teplých krajích, štval mě déšť. Teď když sprchne, hned myslím na to, že je zalito a že se bude v noci lépe spát.
A jak se daří mé noční zemědělské aktivitě? Musím ríct, že Itálie je opravdu úrodný kraj, protože rostliny přežily moje diletantství a obdarovávají mě plody. A to i přes můj velmi neprofesionální přístup. Někdy bosá a polonahá, jindy v pěkných šatech ještě z práce běhám po terasách, sbírám šneky, nosím konvice s vodou a trhám zeleninu na večeři. Záhonky jsou trochu zarostlé, ale ne zase natolik, abych v trávě nenašla cukety, lilky nebo mangold, kterým se opravdu daří. Rajčata budeme muset trochu víc vychytat, momentálně kandiduji na titul nejhoršího pěstitele rajčat v zemi. Z šesti rostlin máme jen jedno červené rajče, ale zato bude určitě rajské! Můj rajčatový nezdar však utužil sousedské vztahy. Pán od naproti nás začal zásobovat svojí produkcí, tak to nemá chybu. Grazie, Giancarlo!
A o jaký recept se s vámi dnes podělím? Vzhledem k nečekanému pěstitelskému úspěchu na terase s cuketami, to bude o této zelenině.
Naložíme si cukety do balzamikového octa a olivového oleje a připravíme si lehkou přílohu, nebo efektní předkrm. Složitost minimální, úspěch maximální.
Nejdříve si nakrájíme cuketu na plátky, nebo proužky a poté ji na deset až patnáct minut hodíme na plech do trouby na 180 stupňů. Mezi tím si připravíme najemno česnek a bazalku, nameleme sůl a trochu pepře. Jakmile je cuketa spražená, začneme s vrstvením. Do nějaké uzavíratelné nádoby vložíme první vrstvu cukety, osolíme to, posypeme česnekem, bazalkou a pokapeme balzamikovým octem. Další vrstva cukety, a teď přidáme kromě všeho i trochu olivového oleje. Opakujeme vrstvení do vyčerpání cuket. Nepřehánějme to s olejem, aby jídlo nebylo moc mastné. Pěkně to namačkáme a necháme uležet alespoň půl hodiny. Hotovo!
Pokud si chcete udělat takový jednoduchý aperitiv, doporučuji opéct chleba (ten můj kváskový z celozrnné mouky je na to super!) a pak na něj jen naaranžovat plátky cuket. S bílým vínem a zapadajícím sluncem je to lahoda!
Buon Appetito! Vaše Štěpánka Toskánka
