Ještě mě pálí ruce od kopřiv a v každém prstu cítím desítky jemných ostnů brutnáku lekařského.
Můj dnešní kuchařský počin se neobešel bez následků.
Ale začněmě hezky popořádku.
Jsem Češka, můj muž je Francouz a mluvíme spolu italsky. Zapomněla jsem dodat: žijeme v Toskánsku.
Já se snažím o pestrou stravu, miluju přírodu, on by se mohl živit třikrát denně masem a zbožňuje velkoměsto.
Přes sezonu v podstatě kromě práce nestíhám vůbec nic, vítězí tudíž masitá francouzská kuchyně. V zimě se vařečky pro změnu chápu já a pomsta je sladká.
Mým klientům na gurmánských výletech neustále opakuji, že základem každého dobrého jídla jsou kvalitní ingredience. Sama se tím v rámci své peněženky řídím.
Bio zelenina je fajn, vlastní plody ze zahrádky jsou lepší, ale není nad to, uvařit večeři z plevele, který právě vyrašil na vámi měsíce neobdělávaném záhonku.
Jak popsat ten pocit? Něco mezi primordiální sounáležitostí se starou osvědčenou tradicí, pýcha nad vlastní vychytralostí a konec konců i hřejivý pocit, že tahle mana z nebe vlastně vůbec nic nestála.
Asi to bylo tím, že jsem ten den nestihla koupit špenát, nebo že bych se chtěla blýsknout před tátou, který nás v zimě pravidelně navštěvuje? Pravý motiv zná jen můj muž. Chtěla jsem ho otrávit.
Vše bylo připravené. Listové těsto, vajíčka, strouhaný parmezán, ricotta, sůl i pepř, scházela mi pouze “zeleň”.
Bohužel brutnák brzy došel, nechtěla jsem ho úplně vytrhat, tak bylo třeba aktivovat plán B. Alternativa rostla naštěstí hned vedle – kopřiva. Vybavena býlím jsem pyšně vkročila do kuchyně a začala tvořivý proces.
Nejdřív je třeba listy omýt a spařit. Brutnák nepříjemně píchá, kopřiva zase štípe. Nebylo mi do smíchu, ale co by ženská nevytrpěla, aby se definitivně zbavila chlapa, že?
Když to máte jednou spařené a vymačkané, je třeba všechny ingredience promíchat.
Zelenina se mi poněkud zdrcla, ale staré italské hospodyně by na mě byly pyšné. Scházející objem jsem nahradila vařenou rýží, která se v lednici dočkala svého momentu slávy. Itálie je celá postavená na umění, jak flexibilně vybruslit z průseru. Říkají tomu “l’arte di arrangiarsi”. Tak v tom budu asi po dvaceti letech dobrá.
Celý krémovitý obsah pak nalijete na listové těsto a pěkně na to ještě jednou nastrouháte parmezán, aby se vytvořila zlatavá kůrčička. Za teploty 180 stupňů máte během 40 minut zdravý brutnákovo kopřivový dortík hotový.
Počítejte s tím, že to vaši domáci masožravci pozří až po bezpečtnostní pozorovací době. U nás to bylo dobrých 24 hodin. Sichr je sichr. Co kdybyste je tím divným býlím chtěly otrávit?!
Každý příběh však čtenáři i autorovi přináší ponaučení. Italové by to nazvali “la morale”. A tím je, že až budete chtít opravdu otrávit manžela, dejte mu to do masa.
To bude na tuty.
Vaše Štěpánka Toskánka
- 3 vajíčka
- ricotta
- brutnák, kopřiva či špenát
- parmezán
- pepř
- sůl
- listové těsto
- v případě potřeby uvařená rýže